OHLÉDNUTÍ ZA STOCK FESTEM

„Tak, jak ses měl?“ (Penny)
„No, má existence je continuum, takže jsem se měl tak, jak se mám v každém bodě daného časového intervalu.“ (Sheldon)
„Pěkně mě taháš za nos, že jo?“ (Penny)
„Bazinga!“ (Sheldon)
Teorie velkého třesku, epizoda Špagetový katalyzátor

 

A je to za námi! Máme za sebou další ročník. Letní parket už je uklizený, to ale neznamená, že se za festivalem zavřela voda. Na Facebooku jsme postupně publikovali v jednotlivých albech fotky patnácti vystupujících kapel a návštěvníků tří festivalových dnů. Nejlepší fotky pak byly zveřejněny i na těchto stránkách… Děkujeme všem kapelám za skvělá vystoupení a návštěvníkům za kousek přízně k festivalu pořádaném v obci, která se jen obtížně hledá na mapě. Možná to je právě důvod, proč to tam máme tak rádi.

Jaký letošní ročník byl?

Podruhé jsme hlavnímu sobotnímu programu předřadili páteční večírek. Letos začínal už v sedm večer a kromě tří regionálních kapel přinesl dlouho očekáváné vystoupení kapely ŽLUTÝ PES. Přes menší páteční komplikace se zvukem (navzdory skutečnosti, že zvukař Přemek Koukal letos přivezl do Dobrohostova oproti loňsku kvalitnější aparát NEXO GEO T Line-Array včetně monitorového pultu na pódium – je to paradox, ale bohužel) jsme si koncert parádně užili. Skoro půlhodina přídavků proti původně plánovanému hodinovému koncertu a spousta hitů (Indiánská dýmka míru, Modrá, Sametová) jistě potěšila návštěvníky.

Pro mne byla vrcholem večera patnáctiminutová skladba Free Bird od kapely LYNYRD SKYNYRD včetně mnohaminutového kytarového sóla v podání dvojice excelentních kytaristů Jana Martinka a Petra Roškaňuka. Kvůli takovým zážitkům má smysl festival pořádat! Jak zmiňuje Petr Roškaňuk v rozhovoru pro Havlíčkobrodský deník, výběr skladeb uzpůsobuje Ondřej Hejma momentálnímu rozpoložení publika. Možná to byla náhoda, ale je pravdou, že jsme jako pořadatelé vysílali nepřímé signály ke kapele, že bychom právě tuhle skladbu rádi slyšeli…

Jediné zklamání z průběhu festivalu se týkalo právě pátku. Návštěvnost zůstala za očekáváním. Vidím dva důvody, ani jeden z nich jsme zpětně nemohli ovlivnit. Závislost na počasí je bohužel největším rizikem open air akcí. V pátek jsme si vybrali slabší chvilku. Teplota kolem patnácti stupňů i přes den a občasné mrholení ani tak neodradily okolo tří stovek návštěvníků. Díky za to! A druhý důvod? Osm dnů po koncertu v Dobrohostově (minulou sobotu) vystupoval Žlutý pes v Humpolci na náměstí na oslavách 25 let výročí založení pivovaru Bernard. Akce s volným vstupem, pouhých 15 km od letního parketu v Dobrohostově, sjednaná dlouho, dlouho po uzavření smlouvy s námi? Jasně, neměli jsme na koncert Žlutého psa žádnou teritoriální exkluzivitu, ale stejně to od agentury zastupující kapelu bylo bezohledné. Můj názor.

Sobota a čekání na černého koně festivalu: pražskou kapelu PUMPA. No, z Prahy už v kapele není asi nikdo, i jediný zakládající člen Michal Němeček bydlí mnoho let v Senohrabech. Už působivé entrée se skladbou O tom to může bejt z posledního CD Masařka dávalo tušit, že půjde o mimořádný zážitek, stejně jako v případě Žlutého psa. Tahle káva možná nebyla úplně pro všechny přítomné, ale mne osobně kapela přesvědčila, že opomíjená Pumpa hraje skvěle a její novější skladby (již zmíněná O tom to může bejt či Komu chutná moc) jsou hudebně zajímavější než staré hity jako Tak tradá! nebo Volný styl.

Nemůžu se nezmínit o kytaristovi Pavlovi Marcelovi. Předcházela jej pověst vynikajícího instrumentalisty a showmana. A tu do písmene potvrdil!

Kapela strávila po vystoupení v letním areálu ještě minimálně hodinu, takže kdo z návštěvníků chtěl, mohl si s jednotlivými členy kapely popovídat či zajít na panáka. Zkrátka, Pumpa byla na pódiu perfektní, pod ním milá, přátelská! Kvůli takovým zážitkům má smysl festival pořádat.

Počasí se v průběhu víkendu pořád zlepšovalo. V neděli se už docela hodily připravené slunečníky. Když jsme ve dvě hodiny odpoledne zahájili vystoupením humpolecké NOVÉ LESANKY osmý ročník festivalu dechových hudeb, už jsme tušili, že se letos (konečně!) dočkáme mimořádné návštěvnosti. Přicházeli stále další a další lidé, takže v průběhu nedělního odpoledne si pomalu nebylo kam sednout, přestože jsme v týdnu před akcí ve spolupráci s Měšťanským pivovarem připravili skutečně velkorysý počet míst k sezení.

Očekávaným vrcholem dne bylo vystoupení kapely MISTŘÍŇANKA.

Kapelu předcházela výborná pověst. Mladí, skvěle sezpívaní zpěváci. Relativně nízký věkový průměr muzikantů, kteří ctí motto svého zakladatele Antonína Pavluše: „Nikdy nehrát ledabyle a aby kapela nezestárla se mnou!“ Aniž bych snižoval výkon pěvecké sekce, největším zážitkem byla pro mne instrumentální skladba (mám za to, že se jednalo o skladbu s názvem Uplakaná trumpeta), kde svůj mimořádný talent prokázal František Pavluš junior. Bylo to ohromující sólo, nic lepšího jsem o nedělních dechovkách v Dobrohostově za osm let neslyšel. Kvůli takovým zážitkům má smysl festival pořádat.

Na festivalu v průběhu tří dnů vystoupilo vedle tří hlavních kapel také dvanáct regionálních, chronologicky: TRAFFIC JAM, NICE NAVELS, EL´BRKAS, SHOUT THE BLUES BAND, TANDEM, FORTUNA, EXIT, VIGO, GUFERO, NOVÁ LESANKA, REBELKA a VYSOČINKA. Slyšel jsem z každé kapely (vedle průběžné organizace festivalu) soustředěně vždy alespoň kousek a myslím, že můžu zodpovědně prohlásit: všechny kapely předvedly to nejlepší, co v nich je. Hned několik kapel vystupovalo v Dobrohostově poprvé, což znovu a znovu potvrzovalo původní smysl festivalu jako přehlídky regionálních kapel. Opakovaně jsem slyšel větu: „Jsme rádi, že jste nás pozvali. Jsme rádi, že takový festival vůbec někdo pořádá.“ Kvůli takovým zážitkům má smysl festival pořádat.

Pár střípků do mozaiky.

Když frontman kapely GUFERO Jakub Sudek při závěrečných skladbách sobotního programu začal jmenovitě zvát na pódium jednotlivé lidi, kteří zbyli na parketu, netušil jsem, že je postupně vyjmenuje všechny. Zatímco zvukař Přemek Koukal šílel (ještě teď se stydím za podíl na té neplánované diverzní akci), zřejmě poprvé v dějinách festivalů se celé publikum přestěhovalo z pod pódia na pódium. Skoro o půl čtvrté ráno ze soboty na neděli to bylo hodně speciální zakončení hlavního programu.

V sobotu mi telefonicky nějaká paní nabízela na neděli zajištění skákacího hradu a prodej cukrové vaty. Moc se mi to s ohledem na další program (festival dechových hudeb) a očekávanou strukturu návštěvníků nezdálo a odmítnul jsem ji. Když jsme ale v pondělí po rozjuchaných návštěvnících nacházeli v taneční euforii odhazované trekingové hole, říkal jsem si, že to možná nebylo až tak chytré rozhodnutí…

Přemýšlím o správném sloganu pro příští rok. Jestliže pro ten letošní platilo, že „Oko bere“, pro příští rok se nabízí „Hlava XXII.“ Bazinga!

Že se příští rok festival v Dobrohostově uskuteční je prakticky jisté. Jak to všechno bude… se uvidí. Zachovejte nám přízeň!